Stojím na rozcestí a čekám
kterým směrem poletí ptáci
nevím
jestli následovat ty
co spatřím jako první
nebo se přidat k těm
kterých bude víc
Zatímco váhám
každá z cest pokračuje ke svému cíli
kolem se rodí a umírají lidé
plynou hodiny, dny a týdny
a pomíjejí zázraky
co se nezopakují
a které jsem mohla spatřit
kdybych jen měla odvahu se rozhodnout a jít
Stojím na rozcestí a čekám...
...nejen když jde o velká životní rozhodnutí. Přece jen, ty člověk nečiní každé ráno.
-Nevíš, jestli chci kafe nebo čaj?
-Šmarjá, si dej oboje.
-Hm. A nevíš, jestli mám i hlad?
Dialog v závěru drabblete je naprosto autentický, opravdu se své nešťastné spolubydlící občas ptám, jestli neví, zda mám hlad... Se divím, že mě ještě nezabila :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
verše jsou nádherné :) moc
Tora
verše jsou nádherné :) moc povedené
Ta básnička mě trochu smiřuje
Aries
Ta básnička mě trochu smiřuje se situací
Ten dialog úplně slyším!
Aveva
Ten dialog úplně slyším!
Ale jinak, rozhodovací paralýzo, tvé jméno je Amaranta! ;o)
přesný!
Aries
přesný!
No, tak aspoň na to spolední
Esclarte
No, tak aspoň na to spolední se ptát nemusím. Teda, někdy vlastně úplně nevím, jestli mám hlad, ale snídám a večeřím tak nějak z principu, abych ho neměla později.