Před dvěma lety jsem popisovala Gabriela jako bezstarostného studenta. Letos píšu spíš o Gabrielovi jako o ostříleném aktivistovi. Dnes zachycuji ten moment, kdy se z prvního stal druhý.
Začalo to, když ho postřelili při protestu za práva Nelidí.
Zranění, policejní brutalita
Nepokoje, výstřel, rána do hrudníku, Evangelinin výkřik, podobný vlčímu zavytí. Pak se probudil v nemocničním pokoji.
Ti hajzlové začali střílet do davu, do neozbrojených…
První se dostavil strach. Evangeline a Delphine stály vedle něj, v davu byli i Joca a Jörgen a Kasia. Co když zasáhli někoho z nich?
Následoval vztek, tak silný, až viděl rudě a linka na monitoru EKG začala zuřivě poskakovat. Jak si to mohli dovolit? Porušili všechny morální i etické principy, všechno, čemu tak paradoxně říkali lidskost.
Jako poslední přišla myšlenka. Agnes měla pravdu, tenhle systém může změnit jen někdo jako já. A začnu hned zítra.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkné!
Dede
Moc pěkné!
Děkuji :)
Lomeril
Děkuji :)