Je hrozně těžké, vybrat jedno drabble ze všech dubnových, ale nakonec jsem zvolila tohle. Jednak je to jedna z mála mých básní, které, ač míněny vážně, vyznívají optimisticky a druhak se mi líbí rytmus, který se mi tu podařilo nasadit.
Tahle báseň vznikla k tématu Namaluj mi svět.
První slůvka táta, máma,
první cesty do neznáma
po čtyřech pod nízkou seslí.
První dílo umělecké,
které prsty do talíře
rozmáchlými gesty kreslíš.
Svět je plátno sotva naplé,
barvy pro něj teprv mícháš,
jeho taje zatím prvně
vidíš, slyšíš, chutnáš, dýcháš.
Tvrdost skály, měkkost mechu,
rachot bouře, tichost dechu,
světlo dne a temno noci,
bolest touhy, sladkost moci,
konejšivou náruč snění
než tě vzbudí rozednění.
Do obrazu barvy skládáš,
někdy víš a někdy hádáš,
někdy ke tvé malbě jiný
přidá barvy nebo stíny.
Každý má svůj obraz světa,
měníme ho jak jdou léta.
Neskončíme s tímhle dílem,
dokud nedojdeme cíle.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tuhle básničku si pamatuju,
Aries
Tuhle básničku si pamatuju, moc se mi líbí. Vlastně jsem ji zrovna dala do výběru :-)
Děkuji. Těší mě, že se líbí
zirafice
Děkuji. Těší mě, že se líbí
Skvěle vystižené.
Lady Peahen
Skvěle vystižené.
Děkuji
zirafice
Děkuji