Slabší chvilka

Kyoko se dívala z okna svého podnájmu. Všude kolem byly nízké domky s krámkem v přízemí, až daleko za nimi tušila vznosné mrakodrapy, a na nebi nebylo vidět jedinou hvězdu - jejich svit skrylo věčné světlo Tokia.
Tokio nikdy neusíná. Nic tu není pevné, nic není stálé. Jeden den jsi bezejmenná prodavačka hamburgerů, zítra tvoje jméno tisknou na plakátech, a hned nato zase zametáš kanceláře.
Bylo to vzrušující, ale nejisté.
Někdy se jí zastesklo po Kjótu. Tam mělo všechno pevný a neměnný řád.
Škola, čajový obřad, větrání futonů, vzorek na kimonu.
Předem určená budoucnost.
Ne. To už nikdy.
Tokio je život.