Kouzelná slova

Jakubíček zakrýval mrtvé tělo kameny a pečlivě si opakoval každé slovo, které mu umírající řekl. Když mu je šeptal do uší, zněla tak slibně a sladce. V srdci se mu usídlila chvějivá jistota, že vykročil po cestě k velikosti.
V těch slovech se skrývala kouzla, malá i větší a všechna směřovala k tomu mást, zastírat a klamat.
Jakubíček věděl, že teď uloví víc. Získá si větší vážnost. Bude stát nad lidmi a oni k němu budou vzhlížet.
Bylo jen trochu zvláštní, že si neuvědomil, že ten, kdo mu ta skvělá kouzla předává, právě umírá sám a opuštěný uprostřed cizí země.