Tohle je přepadení!

Bořek se choulí na podlaze, zpočátku se neodvažuje ani dýchat, natož mrknout. Pak opatrně vzhlédne škvírkami mezi prsty.
Vidí stíny černých postav. S neuvěřitelnou hbitostí se vrhají na zaskočené čaroděje, někam je vlečou. Mužík pokřiveně sehnutý a otrhaný jako žebrák pavoučími prsty hrne všechny klenoty do velkého pytle.
Bořek nevěřícně vytřeští oči: Vždyť to jsou loutky z muzea!
Neurvalé škubnutí za vlasy ho zvedne, paže vyztužené tvrdým železem obemknou jak svěrací kazajka, bolest je neuvěřitelná, oživlý panák ho rozmačká na paštiku! Bořkův křik zdusí nějaký hadr nasáklý prachem. Oslepený a bezmocný marně lapá po vzduchu.
Takhle asi vypadá počátek konce.