Holubice míru

Crowley seděl na chlupaté předložce, zády opřený o kachličky, pažemi si držel kolena a se zakloněnou hlavou prakticky nevnímal hlasy přicházející z kuchyně.
Anatéma opatrně zaklepala na pootevřené dveře a pak se protáhla do koupelny.
„Jen si potřebuji umýt ruce. Ta baklava je příšerně lepkavá.“
Crowley nechal hlavu s ducnutím spadnout na kolena. Ta baklava měla být jeho.
„Víš, že se můžeš kdykoliv přidat,“ pokračovala po tenkém ledě.
„Zmizte, divné hlasy.“ zavrčel démon.
„Stačilo by se omluvit,“ odvážila se ještě o jeden krok dál, ale to už v hlavě víc cítila, než slyšela praskání tenkého ledu.
Pokrčila rameny a odešla.