Bez podmínek

První bije už dlouho. Druhý, droboulinký, se poprvý zatřepotalo koncem předloňskýho roku. Pár měsíců to táhly spolu, jedno podporovalo druhý, spolu si odžily všechny nejistoty, nervy, slzy, nevolnosti, pochyby i únavu. Na konci tý zdánlivě nekonečný cesty se naposledy objaly a malinký, dokonale vyvinutý srdíčko vyklouzlo do světa. Už nikdy si nebudou tak blízko.
Někdy mám pocit, že na tebe jdu úplně špatně, že ti nerozumím, že se ti dost nevěnuju, že tě nestíhám. A pak jsou chvíle, kdy na okamžik zklidníš to svoje nezastavitelný tělíčko, podíváš se mi do očí a já vím, že pořád bijem ve stejným rytmu.