Vídeň, 1914
Tomáš odjakživa nesnášel čekání. Den má vteřin jen 86 400 a on jich teď kdovíkolik tisíc pokorně strávil v předpokoji.
Celou svou duševní silou se držel, aby si nepodupával novými botami.
Tohle jednání se musí povést. A kvůli tomu byl ochotný spolknout svou netrpělivost.
Za jak dlouho se vyrobí padesát tisíc vysokých kožených bot, když jste dosud vyráběli jen pláťáky? Co když selžou?
Neselžou. Tady jde o celou firmu, tady jde o tisíce životů.
Radši ať moji lidé boty šijí, než aby v nich umírali.
S těžkým srdcem v hrudi a těžkou obálkou v kapse saka zaklepal Tomáš Baťa na dveře.
86 400 počítám jako jedno slovo.
Během první světové války se Tomáši Baťovi povedlo získat pro svou firmu státní zakázku na vojenskou obuv, díky které nemuseli jeho zaměstnanci rukovat, protože pracovali pro vojenského dodavatele. Zároveň tím Baťa zajistil, že bude mít jeho firma odbyt i ve válkou zasažené ekonomice.
To je hrozně pěkný motiv s
Blueberry Lady
To je hrozně pěkný motiv s tím počítáním čísel, to se mi moc líbí. A celkově i Tomáš Baťa je v tomhle podání moc pěkný.
zajímavé!
Aries
zajímavé!
Skvělé
Apatyka
Skvělé