Návrat

Některé věci se nemění. Bohužel.
Ale jiné ano. Bohudík.
Rány se hojí pomalu, ale ve tvém objetí je to jako doma.
Mám za sebou bolavý rok. Občas si dovolím zapomenout a jen vnímat, že mě má někdo rád.
Ulamuješ si z nabízené čokolády rožek a já se směju, protože si prostě nemůžeš dát normálně jeden čtvereček, že?
(Vzpomínám, jak jsem ti dovolila ukousnout si přímo z obrovské kostky balkánského sýra.)
Je vysokoprocentní, hořkosladká jako naše společná cesta.
Každý máme své démony. Oba bojujeme. Vylézáme ze svých pokojíčků a už zase, aspoň někdy, tomu všemu čelíme spolu.
Odpouštím ti.
A děkuju.