Dárcovství v Überwaldu

Angua sledovala Karotku se směsí obdivu a podráždění. V Überwaldu prožila většinu života, s Igory se stýkala od narození a kusy těl a vnitřností jí nebyly cizí, ale ve sklepení velvyslanectví se choval jako doma on. Bez mrknutí oka obdivoval v ledu uložené části těch, kdo se rozhodli, že mohou i po smrti pomoci živým, a zasypával Igora otázkami. Právě nahlédl do jedné skleněné dózy. “Vy dokážete transplantovat i jazyk?”
“Jistě, bháne. A někdhy dokhonce zůstane v rodině! Právě přhed týdnem jsem opravovhal půl tváře mladhému Perlíkovi, co mu sphadla na hlavu výdřheva. Dárkhyní byla shodou okholností jeho zesnulá tchýně.”