Nostalgie při západu slunce

Sededěla na hraně střechy, pod nohama desítky pater prázdnoty. Potáhla si z cigára a vyfoukla kouř směrem na slunce zapadající za hraniční zeď. V hlavě si přehrávala, jak poprvé přijela do Night City.

Prý město neomezených možností ... a přitom tak omezené. Za zdí jen prázdnota, poušť a občas opuštěná vesnička. Musíte dobře vědět, kde hledat, aby jste někoho z Nomádů našli. Pokud vás teda vůbec někdo pustí ven ...

V těchto chvílích stále pochybuje, zda sem patří. Město jí dalo hodně ... ale nikdy nenahradí to, co nechala za zdí ... a nesmaže, kdo vlastně kdysi byla. Spíš jí to dá pořádně sežrat.