Margarete

Margarete měla ráda divadlo. Co snoubenec odjel, chodila často; nechávala se zaplavit mrazením, když hlavní hrdinka zjistila, že šlechtic, který si ji odvedl na svůj hrad, je ve skutečnosti vůdcem lupičů a zaprodancem pekel, a držela ji palce, když mu mezi dveřmi usekla prsty; jindy zase kroutila hlavou, proč dívka, co se jmenovala jako ona, neprohlédla onoho studenta, upsaného ďáblu, a nad jejím koncem uronila nejednu slzu …
To by se jí stát nemohlo. Karl ji miluje. Píše dopisy, vzpomíná na její zlaté vlasy … Až se vrátí z toho odpovědného zaměstnání kdesi v Polsku, budou spolu žít šťastně až do smrti.