Bez nároku na bodík.
Kluci z Ostrovů, na pokračování nebo na přeskáčku.
Ze sedla do údolí je dál, než počítali. Ale teď jsou si díky rozhledu naprosto jistí, kde jsou.
Támhle dole je moře, a na půl cesty další zajímavá opuštěná vesnice.
Skalní plotny pod nohami kloužou. Tady nahoře se vřes horko těžko uchycuje na jejich okrajích. Světle šedá se dere skrze zelenofialovou.
Dolů je to daleko.
Calum hodnotí terén s jiskrou v oku.
„Pamatujete na trhač kalhot?“
„Zbláznil ses?“ odpoví Malcolm. „Zabijeme se.“
„Lepší mít kontrolou, než uklouznout náhodou,“ pokrčí Calum rameny. „A zkrátí nám to cestu. O dost.“
„Támhleten vřes nás zbrzdí,“ rekognoskuje Norman terén.
„Jste blázni!“
Nakonec jeli všichni.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jestli voni to nejsou
Terda
Jestli voni to nejsou puberťáci. Skvělý.
Tak trošičku možná :)
Tess
Tak trošičku možná :)
To jako že jeli po zadku?
Aries
To jako že jeli po zadku?
Myslím, že pod sebe něco
Tess
Myslím, že pod sebe něco strčili :)
takhle jsme jezdili na
Tora
takhle jsme jezdili na sněhových plotnách na horách, když jsme si chtěli na jaře zkrátit cestu a ještě někde zbýval sníh (ne že to na nás řekneš)
Nikomu neříkej, co jsme
Tess
Nikomu neříkej, co jsme jednou vyváděli v dubnu...
:))))))))
Zuzka
:))))))))
(tichá vzpomínka na černou modřinu přes celej zadek, kterou moje maminka úspěšně tajila svojí mamince skoro dva týdny po jednom návratu z hor...)
Jeden by se divil, že přežil
Tess
Jeden by se divil, že přežil pubertu, žjo.