Odložila pomačkaný dopis a pomalu vydechla. Zprávy z domova četla v poslední době s těžkým srdcem.
Oči sledovaly bílé skořápky uvězněné v kameni, než se vrátily ke stolku. Omočila brk, ale ruka se znovu zastavila.
Sluch ji přes pokročilý věk nezradil. Obzvlášť zde v horách měla pocit, že slyší i vlčí kroky na lesních stezkách.
Kroky lidské nepřekvapily, snad jen, že byly dvojí.
"Èume?" předešla jeho pozdrav, "máš nového posluchače?"
"Ne, paní," usmál se, "pan Loìs přišel za vámi."
"Za mnou? Nejsem královna Alienòr, aby se na mě chodili dívat jako na památku dějin," smála se. "Ale jestli umí číst..."
Na královnu Eleonoru (Akvitánskou) se prý opravdu ke konci života chodili lidé dívat jako na historickou památku, neb se dožila úctyhodného věku osmdesáti či dvaaosmdesáti let. V podstatě to stáří nebylo zas až tak neobvyklé, ale na ženu, která porodila deset doložených dětí postupně dvěma znepřáteleným trůnům, absolvovala cestu do Svaté země, vládu dvěma královstvím a boje mezi vlastními potomky, to byl docela zásadní úspěch.
Žila v letech (1122 nebo) 1124 až 1204 a shodou okolností byla i tchyní včera zmiňovaného Raymunda VI. (to byl otec prodaného ženicha Raymunda VII.).
Naše Biatris se narodila v roce 1160 a dožila se rovněž věku úctyhodného, ovšem v podmínkách značně odlišných. Potkáváme ji zde opět v jejím finálním úkrytu v horách masivu Canigou někdy na prahu třicátých let 13. století (ještě pořád si nejsem jistá, čeho přesně ji chci nechat se dožít.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já jsem si vlastně nikdy
Kleio
Já jsem si vlastně nikdy nepočítala, kolik jí bylo. Ale když si uvědomím u čeho všeho byla, není divu, že to musel být vzácný jev.
<3
Blanca
Moc se mi to líbí, i když je to takové hořkosladké.
To je zase krása.
Terda
To je zase krása.
Jen víc takových co umí číst.
myday
Jen víc takových co umí číst...