Sen noci svatojánské

Zlobil se na ni. Měl dost všech těch her a předstírání, plné zuby politiky čarodějek a jejich povýšené fasády. Nestojí mu to za to, už ne. Je konec. Tentokrát už opravdu.
V rozčilení odpochodoval od skupiny. Však se bez něj Marigold projednou obejde. A ona stejně prošla portálem…
Stále poněkud prudce zmuchlal svůj plášť a natáhl se do mechu.
…
Ve snu se ale jeho rozhodnutí vytratilo…
Usmála se a on nad sebou ztratil kontrolu. Její fialkové oči slibovaly vše, co tak chtěl. Znova. A znova…
…
Ráno ho vzbudilo melancholické brnkání loutny.
Košile mu voněla šeříkem a angreštem.
Bylo po slunovratu.