25. kapitola

Rafael netrpělivě očekával Oťase Féfrdu, který slíbil zastavit se za ním v kavárně hned po jednání u Vrtichvosta.
Féfrda konečně dorazil, bylo na něm vidět psychické vyčerpání. Rafael si jej posadil do separé salónku, nechal si tam přinést kávu pro oba a požádav Saskii, ať obstará obsluhu v lokále, se svým advokátem se tam zavřel.
"Kamaráde, bylo to tvrdé, velice tvrdé. Tvrdší, než jsem čekal."
Féfrda podal Rafaelovi návrh od Vrtichvosta.
"To myslí Sádelníček s Vrtichvostem vážně? Vždyť je to prakticky trojnásobek!"
"Bohužel, smrtelně vážně."
"Představ si, jak zdůrazňoval, že je pro tebe žádoucí vyhnout se soudu. Že prý by se dalo zpochybnit, kdo koho nazval zkurvysynem."
"Vždyť je tady svědek Mumraj."
"Ovšem Vrtichvost by poukazoval na jeho otupělou pozornost pod vlivem alkoholu. Co si budeme vykládat, on si tu prakticky vždy dá nějakého frťana. Zřejmě i tehdy."
"To ano, ale vždy zůstává střízlivý."
"Neznáš Vrtichvosta, ten by z něj udělal ožralého bohéma, který je mimo realitu."
"Řeknu ti, to je tedy chucpe!"
"To je. Ale gauneři v bílých límečcích už jsou takoví."
"To myslíš Vrtichvosta nebo Sádelníčka?"
"Oba."
Rafael se odmlčel a zamyslel. Oťas Féfrda jen podotknul:
"Rozhodnout se musíš sám. Ale mé doporučení jít cestou narovnání bez soudu nadále platí."