Nejen její

„Nesmíš tam chodit!“ Markéta křičí na brášku. 

„Zkamení,“ otáčí se na maminku. 

„Nevymýšlej a oblíkej se,“ diriguje dcerku. Osmiletým holčičkám rodiče nevěří. Táta je na syna hrdý. Roste z něj chlap.

Filip začíná nabírat. V bunkru se pozdní příchody netolerují. 

„Já ještě musím,“ holčička okouní v předsíni.

„Pořádně zamkni,“ chytá máma kloučka za ruku. „Doženeš nás.“

Markéta zády k zrcadlu vypouští svůj stín. Proklouzne pode dveřmi jako půlnoční kočka a na schodech se přitulí k bráškově botě. 

Nikdo si nevšímá. Až pozdě v noci se k Markétě stín připlazí pod peřinu. Ztvrdlý na kámen a ledový. Už není jen její.