Víc než voda

Remus v duchu opatrně přeskládával slova a vyhlazoval ostré hrany.

"Nejsem si... nemyslíš," odkašlal si.

Sirius uštvaně zíral na kousek pergamenu. Zmačkal ho, hodil k přechozím a začal rychle škrábat vzkaz znovu.

"Tichošlápku?"

"Ne," odsekl Sirius, "je to můj bratr, chápeš? Neviděli jsme se, co jsem... Je... jediná rodina, kterou... totiž..."

Snažil se nedat najevo, že to zabolelo.

"Jak chceš. Jen nechci, aby ti to... zase ti to ublíží!"

Ticho se vyostřilo. Radši se zvedl a odešel.

*

Přišel zmoklý a prochladlý. Nechtěl se ptát.

"Nepřišel," zamumlal potichu. 

Soucit v Remusových očích zraňoval tak moc, že se radši proměnil na psa.