Po příjezdu

Hagrid za sebou zavřel dveře hájovny a ztěžka dosedl na židli. „Eh… Tesáku, to teda byl večír! Na nádraží to bylo eště dobrý, ale pak... 
Vez sem ty žencký přes jezero. Prvňáci sou dycky užaslý a zticha, dyž uviděj rozsvícený Bradavice. To vony byly taky. Ale jináč. Začly brebentit a ječet a vytahovat mobily a fotit… 
Taková mrňavá blonďatá cácorka, celá rozzářená, si dokonce stoupla a začla poskakovat. Chtěla mně dát pusu! Skoro sme voba skončili ve vodě.
Ti povim, sou šecky bláznivý. Až na jednu. Vona byla ouplně v klidu. Jak dyby byla taky čarodějka. Nováková se menuje. Laděnka.“