Chlapec, kůň a vítr

Žene koně podél polí, co jsou zatím pořád ještě jejich, žene ho tryskem.

Kůň letí loukou a vítr letí s nimi, voní létem, otavou a prvními malinami.

Chvíli to funguje, jen on a kůň a vítr ve vlasech, nic víc, zrychlený dech a krev šumící v uších.

A pak všechno udeří zpátky, zas má před očima otce, čtyři ho vedou, jak nějakého vraha, máma brečí, táta se statečně usmívá.

Povolí otěže, ale kůň běží dál sveřepem. "Zpomal, hošku, brzdi," vydechne do zcuchané hřívy, "utéct není kam."

A kůň poslechne. Koneckonců, to on je teď hospodář.

Sklouzne do trávy a zvrací.