Veštectvo

Les má skryté chrámy. Svätyne, ktoré predstavujú bezpečie.    

Čistinku zaplnili ľudské bytosti, chlpaté, zubaté i fľakaté. Klaňali sa. 

„Zachráncové!“

Nad kamenným oltárom s gigantickou knihou sa vznášali tri okrídlené stareny. 

„Jsme Věštectví!

Paule pripomínali personifikované mole!

„Ale ja nie som výnimočná.“

„On je!“ 

Ratko si práve pretiahol oblek cez hlavu. Spoločenstvo obdivne zhíklo.

„Věštíme minulost, přítomnost. Budoucnost nečteme. Před věky jsme ji sežraly. Byla těžko stravitelná!“

Podobné proroctvá Paula zažila. Ony hovorili, ona nerozumela. Trvalo to večnosť.    

„Môžete mi tú veštbu napísať?“ žobronila.  

Ozval sa Hrnčekvarvtipnúkašu: „Musímeee klesnúť hlbokooo.“ 

„Kam?“

„Za šošovkouuu. Do podzemia!“

Lesnú kanalizáciu si je ťažké predstaviť.