Paměť

Cvakla klika. Vran prudce pozvedl hlavu, připravený vystartovat, ale hned se zase uvolnil a na jeho tváři se objevil široký úsměv. Do místnosti vklouzla Vydra, z ramen shodila navlhlý voskovaný plášť, nalila si lipový čaj a usadila se. Vrana pozdravila kývnutím.
„Copak se děje?“ zeptala se Jezevce.
„Máme zajatce,“ zněla odpověď. „Zaútočil na Zrzka a bůhví co dělal předtím.“
„A heleme se, ten je z Jihu,“ ohodnotila situaci Vydra.
„Ty ho poznáváš?“ udiveně se zeptal Vran.
„Ty ne? Strávils tam víc času.“
„Já si kluky tolik neprohlížím,“ pokrčil rameny Vran.
Co se dívek týče, má je prostudované do sebemenších podrobností.