Poslední paprsek

Pokáceli starý strom, domov, kde dryáda měla. Tanec ladný zlomen vprostřed pohybu.

Pokáceli statný dub, který život do žil vléval. Nyní sličná žena leží na koberci zeleném.

Netančí už, nezpívá si společně s jarními zvonky. Nohy už krok neudělají, ruce jemné bezvládně klesly.

Dřevorubci neumí pomoct, neumí, jak srdce chřadnoucí opět v tlukot přimět. Úsměv věčný na rtech ztrácí se, věta zmrzla v němém vánku, slova modré oblohy vpíjí se do lístků chvějících.

Na poslední cestu květ spadnuv jí do vlasů ji doprovází. Mizí divoženka v paprscích slunečních, rozplynuly se oči krásné, rozplynuly se sny nedosněné. Na místě konvalinka zůstala.