Před svědky

Vzduch zhoustl jako žužu, mdle se převaloval. Chutnal nechutně sladce. Bažinou vířila Kulevra, bahno i chomáče vodních řas. Albertovi se zatočila hlava. Zoufale zakvákal.

„Jdi do toho!” postrčil ho skokan. 

„Šplouchá ti na maják? Chceš abych políbil cizí žabožroutku? Veřejně?!”

Přilehlé rákosí praskalo v stéblech. Masařky skandovaly, komáři hlasitě pískali, vážky rudly a ovívaly se v příjemně skandální předtuše věcí příštích.

Kulevra našpulila dásně.

„Un bisssou, mon amour? Viensss!” 

Alberto vyšiloval. Publikum šílelo.

„Buď neortodoxní!”

„Skokana jsi políbil, tak proč ne degustátorku vlastního druhu!”

Alberto zavřel oči: „Mlask!”

Dav zabzučel. 

Hadí oči zrudly  jako korály. Vykvetly v nich obrovské otazníky.