Polední polysémie

„Tak co?“ zeptala se Jessica natěšeně a sundávala si kuchařskou zástěru.
Simbacca, který měl mezitím tu čest být prvním kritikem nejnovějšího kulinářského vynálezu své milované mistryně, se zarazil. Přece jí nemůže říct, že to nikdo kromě něj žrát určitě nebude, stejně jako všechno ostatní...
[„No,“] zabrumlal pomalu, [„nejlepší bylo takový to křupavý zelený.“]
„Myslíš oblohu?“ zpražila ho pohledem a složila ruce na prsou.
To ho zarazilo. Ne však její pohled, ale to slovo, které jako pouhý začátečník v basicu znal přeci jen v trochu jiném významu.
Opatrně odložil příbor a doufal, že ten jím sežraný kousek nebe nebude někde chybět.