Smůla, chlapče!

Žár se přeléval po ulicích Quita. Lidé neměli odvahu pozvednout oči, paprsky bodaly i přes zavřená víčka. Azurová obloha s jediným bílým mráčkem visícím těsně nad obzorem se zdála být nekonečná.
V Londýně se zvedala mlha. Pár zbloudilých kapek tu a tam porušilo dokonale hladkou hladinu Temže. Pokud se člověk zadíval pozorně přímo nad hlavu, mohl mezi šedými mraky rozeznat náznak duhy.
V Tallinnu sněžilo. Z mokrých kopiček zašedlé břečky válících se po ulicích se stávaly nadýchané hromádky sněhu lehkého jako moučkový cukr.
*
"Já chci taky aspoň kousek nebe!"
Pluto se otočilo zády ke Slunci, aby ho nikdo neviděl brečet.