Před zlatým tichem hledí lidská tvář,
jež Kristův klid i přísnost v sobě skrývá.
Vlas splývá v proudech jako svatozář
a ruka spočívá, kde k nebi vzývá.
Je malíř Bůh? Nebo pouhý hráč,
jenž vlastní podobu si k Němu si dává?
Však v očích jeho ani pýcha, ani pláč,
jen vědomí, jež s věky přetrvává.
Dva světy dělí štětce tenký tah a rám:
zde člověk, který hledí do hlubin,
zde obraz, jenž se podobá všem nám.
Je to Kristus, kdo mlčky hledí z něj,
či Dürer hledí na nás skrze zlatý stín
a ptá se:
Kdo z nás stvořil koho?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Obraz se mi nepodařilo…
Kleio
Obraz se mi nepodařilo vložit, ale věřím, že v digitálním věku zvládnete najít Dürera v kožichu.
Kromě toho, že je to jeden z mých nejoblíbenějších obrazů, zasloužil si formu renesančního sonetu, co je naprosto omylem taky drabble.
Veliká krása! A jak…
Rya
Veliká krása! A jak promyšlená!
Jenom zírám.
Normálně z toho mám husí…
Čtenář Nenasyta
Normálně z toho mám husí kůži.
Neskutočne mocný verš
Izvin
Našla som si obraz, áno, veľmi podobný tradičnému zobrazovaniu Ježíša. Pripomenulo mi to výrok z Agónie a extázy od Irvinga, kde mladému Michlangelovi kňaz, čo si uň objednal vyhotovenie Krista na kríži, pri pohľad na výsledné dielo vraví, že každý, kto ho spodobňuj vlastne vytvára autoportrét - človek doň dáva čosi strašne osobné.
Báseň krásna. Najviac sa mi páči to zlaté ticho, vedomie pretrvávajúce veky a to o štetci a rám oddeľujúcom dva svety (neskutočne mocný verš).
Já si doteď vybavím moment,…
Kleio
Já si doteď vybavím moment, kdy nás učitelka na semináři z dějin umění poprvé seznámila s tímhle obrazem. S portrétem vyučeného kovorytce, který tváří tvář italskému umění vyměnil rydlo za štětec a v nabytém sebevědomí začal tvořit sebe. V mnoha podobenkách tatáž tvář s dlouhými zlatými vlasy. A pak tenhle šok. Portrét jako z ikony. Dokonale souměrný, což je vzhledem k tomu, jaká byla v té době mizerná zrcadla, prakticky taky napůl zázrak.
Je provokativní? Možná. Je to poděkování za talent? Kdo ví. Každopádně Dürer ve svých 28 letech namaloval tenhle portrét jako svůj poslední, což je taky symbolické.
A dopustila jsem se umělecké licence - obraz je deskový a původně žádný rám neměl. ^_^
V pravdě renesanční se vším…
Lady Peahen
V pravdě renesanční se vším všudy (já říkala, že mám ráda, když forma koresponduje s obsahem).