Nahrazuji téma číslo 5: Velení nech na mně.
Císař byl na kolenou. Neměl schopné vojevůdce, neměl vojáky a čas ho tlačil. Švédský král pokračoval ve vítězném tažení a zdálo se, že ho nic nezastaví. Ferdinand dlouho váhal, ale čím dál více mu bylo jasné, že jeho jediná možnost je povolat Valdštejna zpět. Albrecht váhal. Málo se mu chtělo zpět do politiky, dobře věděl, jaké city k němu chová většina vídeňského dvora. Nakonec souhlasil. S pár podmínkami.
Císař smlouvu podepsal a dal frýdlantskému vévodovi absolutní moc nad armádou a neomezenou pravomoc při vyjednávání s nepřítelem. Vyplatilo se.
O čtyři měsíce a pár dní později byl Lev severu poprvé poražen.
Ano, mám pro něj slabost. (A to ani nemluvím o svojí babičce. :D)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Díky
Tora
za krásný drabble. Zrovna čtu knížku Nepokojná léta a upřímně, v té době bych žít nechtěla. Musely to být strašné roky.
Dobře napsáno.
Víš, že jsem si taky letmo
Esclarte
Víš, že jsem si taky letmo vzpomněla na Albrechta? A tohle se velice povedlo.
A brzo už ho pak zase měli až po zuby...