Kořeny má skryté v zemi

Když ji poprvé po těch letech spatřil, srdce ho až zabolelo. Radost zápasila s bolestí léta skrývanou hluboko pod povrchem a jitřila všechny jeho smysly.
Řasy jako stavidla zadržovaly hrozící záplavu slz a on se musel několikrát zhluboka nedechnou aby opět získal vážnou tvář.
Stál tam nahoře na Skabalu a pozoroval ten dokonalý tvar. Její kořeny skryté v zemi, to jak se vypínala na větvemi, ve tváři vepsána léta osamění a izolace od okolního světa.
Přísahal by, že se hora jakoby celá rozzářila a oplácela mu láskyplný pohled. Jen se natáhnout a konečky prstů lehce pohladit její bílé sněžné vlasy.