Původně jsem měla v plánu také nějaké ultramoderní umění typu bota coby socha boty nebo drobečky sušenek, ale pak se vnutilo něco docela jiného.
Zahrada zářila barvami. Jiřiny, růže, gladioly, jasně červené, nachové, růžové, fialové, promíchané dohromady. Ovšem velmi harmonicky. Z každého úhlu, v každou hodinu se barvy květin měnily. Tak si to přál.
Níž, za říčkou, se v zelené džungli skrývalo jezero pokryté lekníny. Vzadu se klenul můstek, vedle rostla smuteční vrba.
To byl jeho svět.
Vždy si přál malovat tak, jak se líbilo jemu. Zachycovat prchavé okamžiky, proměnlivé světlo. O obrazy ale nikdo nestál. Léta zápasil s bídou, než došel uznání.
Nyní byli dávno v módě zase jiní. Starý umělec přesto ještě maloval. Lekníny, haluze vrb, zrcadlo vodní hladiny.
Sobě pro radost.
Zahrady Clauda Moneta v Giverny jsou umění i samy o sobě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
nějak jsem podle názvu uhodla, že tohle bude tvoje
Aries
Moc pěkný připomenutí, Moneta mám ráda
Dík za komentík. Fascinovalo
Esclarte
Dík za komentík. Fascinovalo mě pomyšlení, že někdo začíná jako naprosto zneuznaný umělec a končí zase jako už beznadějně nemoderní. Ale stejně si pěkně maluje ty své lekníny, kašle na svět, a dneska se na ně stojí fronty.
Awwww. Moneta mám strašně
strigga
Awwww. Moneta mám strašně ráda a tohle je tak pěkně popsaný.
Děkuju, děkuju.
Esclarte
Děkuju, děkuju.
To je ale krásné čtení!
Rya
To je ale krásné čtení!
Tyhle komentíky se taky
Esclarte
Tyhle komentíky se taky krásně čtou.
Poznala jsem ji. <3
Dangerous
Poznala jsem ji. <3 A to jsem si nepřečetla název. :)
To mě těší.
Esclarte
To mě těší.