Smutný stánek

Simbacca vešel do zaplivané coruscantské hospody a povzdechl si.
Když tu byl naposledy, hrála tam pořádná hudba, některým plakátům vůbec nerozuměl a u všech stolů se vesele diskutovalo o politice, alkoholu a slečnách z těch plakátů, čemuž taky nerozuměl. Jenže to bylo před Impériem.
Teď se z rádia linuly normalizované zprávy, na plakátech stály rozličné propagandistické slogany a zbylí diskutéři byli jaksi tišší. Objednal si to jediné, co stálo za pokus, a usadil se na bar mezi dva štamgasty.
[„Tadleta Říše stojí docela za prd, co?“] mňoukl od kakaa, pánové si to vzali osobně a ráno bylo o hospodu míň.