Když tvůj život není fér, pak musíš být sabotér

Jednou z rána v jedné říši narodil se chlapeček,
sudičky mu vinšovaly, že prý bude blbeček.
Pokulhával na oči, měl pidlooký zuby,
než dorostl osmnácti, vypadly mu z huby.
Úsměv trošku na šišato, hadrem leštil hlavu,
taky hýkal oslím smíchem, neztratil se v davu.
Nožičky měl jaksi křivé, chováním byl dítko divé.
Nevypadal roztomile, přesto měl se k světu čile.
Křičel vždycky z plných plic, "mámo, zima", "mámo, hic!"
Svět pohrdal jeho jménem, říkali mu nadávkou,
dělali si z něho koně, musel chodit s ohlávkou.
Chtěl dokázat velké věci, minimálně jeden mord,
tak se zapsal v historii svým příběhem Voldemort.