Šerifova půlnoční zpověď

Přišel o půlnoci, bušil do dveří jako šílenec a jeho snaha nedopřát mi klidnej spánek nepolevila ani poté, co jsem ho důrazně požádal, aby se z tý opice odešel vyspat.
„Zhřešil jsem,“ řekl.
„Kterým ze svých devětadevadesáti obvyklých způsobů?“ odvětil jsem.
Pozval se dál a dosedl na moje kanape. Třásl se tak, že jsem do něj musel nalít skotskou.
„Já si nedělám srandu, Barnaby! Chci se vyzpovídat. Potřebuju to vyslovit. Musím to dostat ven!“
„V tom případě mě přešel smích.“
„To je dobře. Já se zamiloval, Barnaby.“
„A odkdy je láska hřích, Same?“
„Od tý doby, co miluju svýho zástupce.“