Ta z Vlčích skal

Když jsem se narodil, nejdokonalejší věc na světě bylo mámino prso. Zahřálo, nakrmilo, uklidnilo.
Jak jsem rostl, přestala mě zajímat matčina náruč. Už jsem nepotřeboval oporu a jistotu. Toužil jsem zkoušet a objevovat. Ta nejúžasnější věc na světě byly Vlčí skály nedaleko města, kde jsme si hráli na bandity.
Bylo mi dvanáct, když jsem vzal poprvý do ruky zbraň. Protože hračka už přestávala stačit. Protože vzrušení z nebezpečí bylo silnější než rozum a dřevěná rukojeť Peacemakera zoufale zvala k pohlazení.
Než přišlo sedmnáctý léto, považoval jsem jeho křivky za ty nejdokonalejší na světě.
Tehdy mi vítr ze skal přivál Majandru.