Konečná stanice

Tohle se nemělo stát. Začíná být zima a z lesoparku se ozývají divné zvuky.
Byl to pracovní den jako každý jiný. Několik výbuchů, jeden mrzutý agent a inteligentní vir s armádou replikantů. Právě replikanti mi dali nejvíc práce, takže jsem odcházel z ústředí kolem půlnoci. A pak jsem prostě usnul v metru.
Pochopitelně bylo toho dne poslední.
Větve škrábou na tenké plexisklo, které dělí mizerně osvětlený koridor od divočiny.
Samozřejmě tu není signál.
SKREEEEEE!!!
Co za zvíře může vydávat takové zvuky?
OUK? OUKOUKOUKKK!!!!
ÍTA-ÍTA-ÍÍÍÍTAAAAAAAAAA
Přitáhnu si kolena k bradě a pomocí aplikace na svém smartu začnu počítat minuty do svítání.