Jako vejce vejci

Časoprostor vytvořil kličku a zakulatil se do hrany.
Zrovna jsem se vracela z tréninku šermu, samozřejmě v plášti a s železným mečem.
Po cestě jsem ještě vzala takový kámen, který by se skvěle vyjímal na zahrádce.
Když tu najednou vidím nějakého chlápka na vychrtlém koni ve zbroji. Říkám si, bezva, další magor...
Jenže on prudce zastavil, namířil na mě kopí a prý: "Stůj, proradný pacholku!"
Nemělo smysl mu vysvětlovat, že jsem holka...
Když pokračoval v podobném duchu "... A tímto ďábelským vejcem čaroděje jsi na mě lest bídně připravoval..." rozhodla jsem se probudit.
Na kámen do zahrádky mi nikdo šahat nebude!