Poslední vzdech...

Mladý muž ležel na nemocničním lůžku. Už hodiny sledoval displej elektronického tonometru nad jeho hlavou. Jako by pouhým pohledem chtěl zastavit jeho chod. Stejně jako odpojit bypass srdce, který ho udržoval na živu. Nemohl… Byl moc slabý, sotva pohnul prstem. Nebo přeci jenom?
Z jeho úst se vydral na povrch vzdech. Dlouhý vzdech plný utrpení. Nechtěl už být na světě. Neskutečná bolest mu způsobovala hrůzostrašná muka.
„Prosím… Už – jen – kousek…“ zachraptěl hlasem stoletého starce a centimetr po centimetru se jeho levý ukazováček blížil tmavému knoflíku.
Pííííííp.
Dlouhý pištivý zvuk, měnicí se v hrobové ticho, oznámil přibíhajícím doktorům, že přišli pozdě.