Daleká cesta

„Potichu, chlapče.“
V rozvalinách hotelu u jezera se schovávali od odpoledne. Teď byla tma. Jako v pytli.
Nejlepší čas pro pašeráky.
Čas pokračovat.
Kapitán podloudníků se objevil tiše, jakoby ho vyplivla tma.
Ciaran se zoufale chytil rukávu strýcovy košile. Nemůže ztratit ještě jeho. Ale ani se nenadál a seděli v lodi. Vesla se pohybovala se sotva slyšitelným šploucháním.
Náhle se cítil unavený. Opouští domov. Pluje do neznáma, do tmy. Sklopil hlavu.
Přes slzy v očích zahlédl zablikat světélko. Další a další. Hvězdy tančily v zrcadle jezera.
Zvedl zrak.
Mraky se rozestoupily a on hleděl do hloubi nekonečného vesmíru.
Jede... domů.