Krkoun a krmení

Edvin seděl na okně a vrčel.
Nesnášel ty zatracené prevíty, co poskakovali na druhé straně. Iritovalo ho, jak byli maličcí a bezstarostní, a nebýt skla, je s nimi ámen. Syčel už několikátou básničku o tom, jak jsou šerední, a jejich mámy taky, ale oni to buď neslyšeli, nebo ignorovali. Nevěděl, co je horší, ale prudilo ho oboje.
Nejradši by ty škaredé držky nasekal do paštiky, jak mu z nich bylo zle. A to sám nebyl žádný krasavec, ani na finské standardy.
Rozčileně vrtěl ocasem a...
Hmm, možná jsem na začátku mohl zmínit, že ho nějaká McGonagallová proměnila v kočku, co?