Čekání na jaro
Haló, haló, slyšíme se?
A přestože téma není nijak ošklivé, doufám, že dál už to půjde jen lépe.
„Chtěl bych ještě jíst,“ pokňourával Maer a ostatní mu přizvukovali.
Naisa si povzdychla. „Víc toho nemáme.“ Dokud neroztaje sníh, musejí být se zásobami opatrní. A ne připalovat kaši jako dnes. Nepřiznala sourozencům, že jim rozdělila i původně svou porci a sama večeřela jen trochu spálené hmoty. Řekla prostě, že už jedla, a odnesla porci mamimce, na boj s nemocí. Než se vrátila, misky byly prázdné.
„Ale mám nápad,“ mrkla Naisa na stolovníky. „Zalezeme všichni ke kamnům a já vám budu vyprávět o Velkém Thayrovi.“
„Jupí!“ vypískli dva nejmladší a všichni se nadšeně vrhli na místo. Poloprázdné žaludky byly zapomenuty. Prozatím.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc pekne, doufam, ze bude
Moc pekne, doufam, ze bude pokracovani.
zase druhá
ano, přesně tak
Díky :)
Děkuju, díky vám oběma :) Pokračování záleží na tématech, ale doufám, že se mi letos bude dařit na ně nějak pasovat jeden příběh, takže by určitě být mohlo.
Jé, a budeme svědky toho
Jé, a budeme svědky toho vyprávění? Mě to zaujalo už jen tím názvem :)
:)
To záleží na tématech a mé inspiraci, a obojí bývá zrádné :) Ale třeba se zadaří, kdo ví :)