Hra

„Budeš pikat první, dámy mají přednost,“ uličnicky se zakřenil. Ostatní jen přikyvovali.
„Hele, já nevím, kluci. Ten barák je už hodně starej a taky tu dlouho nikdo nebydlí. Můžeme třeba někam spadnout!“
On se ale dál usmíval. „Neblbni, bude to v poho! Přece jsi chtěla nějaký dobrodružství. Prostě se nedívej a my se schováme.“
Tak to udělala. Kvůli tomu jeho úsměvu.
„Deset, dvacet…“
Vrzání schodů a dusot kroků.
„Šedesát, sedmdesát…“
Bouchnutí dveří kdesi v útrobách domu. Mrazení v zádech.
„Devadesát, sto!“
Závan větru. Skřípot prken. Blízko.
„Už jdu!“ Hlas se jí trochu třásl.
Otevřela oči.
Přízračný rozšklebený obličej.
Socha anděla?