Viděti srdcem

Zavři teď oči své, prosím tě, drahý,
zranitelný přijdu si, jak stál bych tu nahý.
Vyznání koktám upřímné, nemluvím planě,
na nervozitu ukazují, mé potící se dlaně.
Vím, že je to tradice, prastarý obyčej,
stydím se a přešlapuji, cítím, jak rudne mi obličej.
Nedívej se, však poslouchej, jak moje srdce buší,
stojím před tebou s prstenem a s obnaženou duší.
Dnes možná zbavím nás, svobody břemene,
jen prosím tě, miláčku, nech oči zavřené.
Jestli je otevřeš, pak nemáme záruku,
že seberu odvahu, tě požádat o ruku.
K vteřině pravdy se začíná schylovat,
snad až oči otevřeš, stále budeš mě milovat.