V první řadě

Bledé světlo zalévá náměstí. Tisícihlavý dav mlčky stojí a dívá se k lešení potaženému černým suknem. Napětí by se dalo krájet.
Dívka sotva odrostlá dětským střevíčkům se pomalu ale cílevědomě prodírá davem. Lidé si jí nevšímají. Už stojí v první řadě, odkud má dobrý výhled. Zvon odbíjí pátou. Na pódium vystoupá první odsouzený.
„Teď se nedívej, děvče, to není nic pro tebe,“ všimne si dívky jakási žena a snaží se jí oči zakrýt mozolnatou dlaní.
Ale dívka se dívá. Na uťaté hlavy, potoky krve i zírající dav. Letní slunovrat roku šestnáctistého dvacátého prvního už navždy ovlivní její vztah k lidem.