12. března

Slunce sotva vyšlo a pantáta Bartůněk už stál na zápraží a zkoumal počasí. Pak vešel do seknice, posadil se ke stolu a při snídani k panímámě prohodil:
"Dnes i zítra bude pěkný den."
"Však bylo na čase. Sousedka mi říkala, že chtějí na pole vyjeti."
Pantáta se pousmál a zakrojil si chleba.
Den byl opravdu vydařený, takové počasí bývá málokdy i v máji.
Slunce se klonilo k západu, sousedé se vraceli z polí. Vozy projížděly okolo Bartůňkova statku.
"Zase jsi nešel, sousede?"
Pantáta pokrčil rameny a usmál se.
"Zítra dost času."
"I ty jeden! Že tě to pořád nepřestalo bavit!"