21. Bojová zuřivost

Esciel se nikdy nepovažovala za krvežíznivou osobu.
Dokud neuviděla mezi dětmi zavřenými v kleci svého syna. Na ukoptěných tvářičkách svítily světlejší cestičky od slz a vztáhl k ní skrze mříže ruku.
Zabiju je všechny. Stáhnu je z kůže, rozsekám na kousky, a dám si záležet, aby to trvalo dlouho. Z jakýchsi neobjevených zákoutí duše se vynořily šlahouny zuřivosti a stáhly ji někam do hlubin. Téměř jí to připomnělo noc, kdy byl Laol počat, stejně jako tehdy touha po Geriánovi byla dnes touha zabíjet neúnosná.
Stejně jako tehdy se Esciel nebránila.
Nedbala Geriánova varovného výkřiku a skočila kupředu, v ruce dýku.