Bobřík osamělosti

Na zahradě v Antaresu bzučely včely a Ryko se belhal ke stolu, kde se měl podávat oběd. Kolem něj se plížila osmiletá holčička a pětiletý hošík s klacky v rukách a snažili se přepadnout druhého chlapečka, který právě kousal jednu nohu od židle. Ryko zavrtěl hlavou, děti s touhle hrou nepřestaly od návštěvy jakéhosi známého, který jim vyprávěl o lovu bobrů.
„Stačilo, všichni umýt ruce!“ okřikla je Irena.
„Ale mami!“
Ryko se s trhnutím probudil ve studené ložnici. Místo vedle něj bylo prázdné. Přesto by přísahal, že ve vzduchu cítí závan skořice. Ani po deseti letech vůni jejích vlasů nezapomněl.