Dlouhá noc

Chatička pod lesem u starého hřbitova. Když nám se sestřenkou bylo třináct, chtěly jsme tam přenocovat. Celý den jsme byly nadšené, ale jak večer postupoval, les temněl, hřbitov vypadal pořád zlověstněji a když jsme zjistily, že je úplněk, rychle jsme se v chatce zamkly.
Najednou se z hlubin lesa ozval tichý šepot: „Evelyn, otevři! Grace, spíš?“
Plíživé kroky.
Někdo vzal za kliku...
Vzpomněly jsme si na všechny horory a duchařské historky. Upír nemůže do domu, dokud ho sama nepozveš...
Dlouhá noc to byla.
Ráno jsme našly Evelynina staršího brášku dřímat na zápraží: „Naši mě poslali, abyste se tu samy nebály.“