Hibernace

„Dobré ráno, plukovníku,“ ozval se palubní počítač.
Plukovníkova hibernační komora se otevřela a on udělal nejistý krok ven. První krok za padesát let. Pohyboval se ztuha, každý jeho pohyb bolel. Rozespale se došoural ke křeslu.
„Ahoj, počítači,“ řekl unaveně. „Jak jsme na tom?“
„Loď je v pořádku a do cíle zbývá několik hodin cesty. Jediný problém se týká hibernační komory.“
„Cože?“ zvedl plukovník prudce hlavu, až ho bodlo za krkem.
„Hibernace bohužel nebyla úspěšná, šlo jen o umělý spánek. Je vám biologicky pětasedmdesát let.“
Plukovník se podíval dolů na své třesoucí se stařecké ruce.
„Prosím, ať se probudím!“ pomyslel si.