Na vodu

Na první pohled ji nerozeznal od ostatních.
“Dala ses na tesařinu?”
“Musíme tý sebrance šlapat po krku, jinak by nehnuli prstem. A tomu starýmu škrtovi taky. Co nezkontroluju, ošidí. Mizera,” odplivla si.
“Pošlu ti sem pár svejch chlapů.”
Neodmítla. Potřebovala každou ruku.

Oblý trup fregaty vytažený na souš působil větší než ve skutečnosti byl. Rytmické tepání sekyr jí vracelo život. Únava a vztek bublající pod závojem jednoduchých popěvků.
Noci neutišily horečnatý lomoz.
Ráno přivítala vůně čerstvého nátěru. Zpočátku téměř nesměle se mědí pobitý trup dotkl hladiny. Pak se jí odevzdal. Bílý vír ověnčil černé boky.
Bublina zloby propukla v jásot.